Jak šel čas...

Když jsem byla mladší, mohla jsem zbaštit klidně plný talíř babiččiný svíčkový se šesti, s brusinkama, šlehačkou, jako sladkou tečku si dát hříšně dobrý koláč z bílé mouky s tunou másla a cukru a nepřibrala jsem ani kilo, vlastně jsem pořád byla takový malý a hubený špunt. Až když jsme začala dospívat jsem se trošku vytáhla (bohužel se to zarazilo na 163 cm :/ :D) a taky zakulatila, ale pořád jsem žádné problémy s váhou ani se svojí postavou neměla. Úžívala jsem si jídla a pití (nesuďte, mě - i alkoholu :D ale tím si asi projde každý "puberťák") a rozhodně jsem nebláznila s nějakým cvičením a počítáním kalorií a už vůbec jsem neřešila, jestli je oběd, nebo 10 večer a klidně jsem si šla udělat kýbl hranolků do postele a zapíjela to Coca colou.. a ještě k tomu slupla tabulku Milky..na dobrou noc přece! :D

S nástupem na střední školu ale přišli změny. 

Časy, kdy jsem od rána do večera doslova lítala venku s kamarády a měla pohybu až až vyměnilo celodenní sezení v lavici, autobuse a pak nad učením (tohle jsem z naší základky, kterou jsem měla 5 minut od domu, neznala :D)... A tak jsem postupně trochu nabrala, ale nijak jsem to neřešila. Zažívala jsem totiž svojí první velkou lásku a byla jsem milovaná a opečovávaná i když jsem neměla vyloženě fitness postavu :D :)

 

První kroky k zdravějšímu a spokojenějšímu "já" jsem jsem začala dělat na začátku třeťáku, kdy jsem prakticky jedla pořád celkem nezdravě, jen v menším množství a tělo jsem tím tak šokovala, že jsem okamžitě zhubla několik kilo. Ve škole si toho začali všímat a mě se to líbilo a chtěla jsem víc, takže jsem začala cvičit a postupně jsem omezila jídlo a neustále se snažila mít každou kalorii pod kontrolou, až se z toho stala taková moje závislost ale i fóbie.. Takhle jsem to "táhla" několik měsíců, až jsem si úplně odrovnala zdraví. Šíleně se mi zhoršila pleť (i když s tou jsem měla vždycky problémy :/), vypadala mi asi tak polovina vlasů, o jejich kvalitě nemluvě, začala jsem být pořád unavená, nemocná a když už jsem náhodou byla ve škole, tak jsem se stejně na nic nedokázala soustředit a přemýšlet. Dokonce se mi i asi na 3 měsíce ztratila menstruace. 

Jenže svoje tělo jsem dlouho v extrémně redukčním režimu držet nedokázala...

O víkendech jsme se sice snažila nechodit na žádné "pařby" s litry alkoholu, chipsy, sladkým pitím atd, protože jsem se bála že neodolám, trochu si dám a hned přiberu. Paradoxně jsem ale trávila volné chvilky pečením a tím pádem i degustováním, takže jojo efekt a následné výčitky byli na světě! 

V tu dobu, bylo to někdy kolem ledna/února 2013 jsem zažila (do té doby) svoje nejhorší období v životě. I když jinak jsem byla celkem rozumná a byla jsem premiantka třídy, ohledně jídla a svojí postavy jsem nedokázala racionálně uvažovat.. Zkrátka jsem měla mozek anorektičky, i když postava se čím dál tím víc zakulacovala. Postupně se u mě pořádně rozjelo záchvatovité přejídání, občas i zvracení... 

Byla jsem ze sebe tak zhnusená a hlavně jsem se tak styděla, že jsem se úplně uzavřela před světem, začali problémy s přítelem a často jsem i předstírala nemoc, abych mohla zůstat doma a snažit se fanaticky vycvičit kalorie které spráskala předchozí den...Nemusím vám asi říkat, že takhle se to pořád opakovalo a já si zhuntovala tělo i zdraví. 

V květnu 2013 přišla změna. 

I když jsme spolu s přítelem stále byli, neklapalo nám to.. Potkala jsem partu fajn lidí a mezi nimi i jednoho super kluka, do kterého jsem se zamilovala na první pohled. Začali jsme si psát, já se po dlouhé době cítila zase fajn a začala jsem poprvé ve svém životě opravdu zdravě jíst, pravidelně cvičit a začala jsem pozorovat nějaké změny :)

S přítelem jsme se nakonec rozešli a já jsem skončila s tím mým "tajným" kamarádem. :) Zažila jsem nejúžasnější prázdniny na světě, kdy jsem vůbec nic neřešila a jenom si užívala léto! Každý den leháro u vody, večer na pořádnou tučňoučkou véču v restauraci, pak to spláchnout "pár" drinkama a takhle se to opakovalo den co den, až jsem na konci prázdnin měla svoje 4 shozená kila zpět! 

Od září 2013, tzn, začátku čtvrťáku jsem do toho šla naplno!

Už jsem věděla co a jak, měla nějakou tu svalovou hmotu (i když stále převyšovala ta tuková) a hlavně jsme měla motivaci, maturitní ples! Sice mě to nijak zvlášť nebralo.. vlastně bych se bez něj i obešla, ale řekla jsem si, že když už se mam navléknout do nějakých šatů, tak nechci vypadat, jako hora sádla!

Docela se mi dařilo hubnout a formovat postavu i přes to, že jsem každý víkend trávila u přítele, kde jsem prostě neměla šanci cvičit a jíst zdravě a taky jsem si dopřávala nějaký ten alkohol :D 

Nevím, jestli to bylo jen lidskou závistí a zlobou, nebo o mě doopravdy někdo měl starost, protože jsem začala dostávat poznámky jako "já jsem na tebe koukala, ty jsi hrozně zhubla.. Ale neměla bys už víc blbnout, už to vážně neni hezký" nebo "no my jsme to s holkama řešili, že od tý doby, co jsi začala zdravě jíst a cvičit nevypadáš vůbec zdravě..neměla bys zase začít jíst normálně?" atp...Takové řeči mě vážně vytáčeli, protože za 1) jsem rozhodně nebyla nezdravě hubená nebo hubená tak, že by to bylo nějaké "blbnutí" za 2) jedla jsem zdravě a vyváženě a na tom, co je jejich "normální" jídlo bych si vážně tak nepochutnala a bylo by mi po tom jen těžko a zdravá bych po tom opravdu nebyla a za 3) miluju zdravý životní styl, tu pestrost jídel, to jak krásně vypadají na talíři a taky to, když jsem si ráno zacvičila, šla do sprchy a pak si dopřála skvělou zdravou snídani! :) 

Postupně jsem zase začala mít zdravotní problémy.. Málo spánku, stres... Začala jsem být zase hodně nemocná, opět se mi ztratila menstruace, a tak mi gynekoložka musela začít píchat hormony, po kterých jsem byla šíleně přecitlivělá, náladová, měla větší chutě, ale tloustla jsem i přesto, že jsem je dokázala ovládat a jedla jsem i cvičila pořád stejně. Pak začal shon ve škole, dlouhodobá nemoc, problémy s přítelem..učení k maturitě, rozchod, žádný pohyb, jen válení se v učení...

A vrátilo se ZP.. nejdřív to bylo jen takové "jednorázovky", kterými jsem řešila stres z maturity a zaháněla samotu a stesk.. Nakonec jsem i přes to dokázala úspěšně odmaturovat, pár dní jsem se měla z čeho radovat a tak jsem si namlouvala, že je všechno fajn a od zítra zase najedu do starých kolejí! 

Průběh čtvrťáku: září, prosinec, leden únor, březen, duben

...ale nestalo se..Už měsíc se v tom plácám...téměř každodenní megazáchvaty přejídání, které střídají dny extrémního šlapání na rotopedu, kdy spálím třeba 900 kcal a přitom za den sním jen 600 a takhle se to opakuje stále dokola, protože moje tělo je z toho prostě v šoku a bojí se, z čím příjdu zítra...a tak mě vždycky chytne neukojitelný hlad a chutě, které začnou nevinně vypadající vaničkou tvarohu po večeři jako dezertík a skončí celou tabulkou čokolády, půlkou sklenice arašídového másla, 2 cottage s kokosem, 2 domácími listovými taštičkami s pudinkem, talířem houbového krémového rizota a ještě jednou vaničkou tvarohu nakonec! Ano, přesně tohle jsem dneska dokázala sníst během svého záchvatu! 

O tom, že se cítím jako pátrací balón, 2x už jsem běžěla do koupelny, protože jsem myslela, že se pozvracím a nemůžu ani sedět ani ležet, ani dýchat, jak mě bolí břicho vám asi povídat nemusím..a psychicky jsem na tom snad ještě hůře.. zejména proto, že od mého posledního záchvatu uběhli jen 2 dny a já jsem si řekla, že byl poslední.. a ejhle, zase jsem "ujela"...! ten kdo si ZP sám prošel asi ví, o čem mluvím.. 

Jenže už jsem si řekla dost!

Musím se sebou a svým životem začít něco dělat! Nemůžu vždycky všechno hned vzdát jen proto, že jsem unavená, že to bolí, mám hlad, chutě, nebo třeba jen špatnou náladu! Proto jsem si založila tenhle blog, kde prostě začnu od znovu, s čistým štítem! :)