Tohle je můj první článek na blogu, který jsem založila jako symbol nového začátku, nového života..!
V blogovém světě jsem známá (jestli se to tak dá říct ;) pod nickem "Belle" z blogu "i-want-be-fit.blogspot.cz" a protože už jsem si na tuhle přezdívku (i když neni vůbec ničím spojená s mým pravým jménem) zvykla, budu pod ní vystupovat dál, jen na novém blogu. :)
Rozhodla jsem se, že ten starý smažu a nejspíš nějaké oblíbené nebo něčím důležité články přendám sem, do speciální rubriky, aby jste o ně nepřišli :)
Jak už jsem řekla, tenhle blog jsem založila protože jsem se rozhodla začít od znova, úplně od nuly a od základů, protože mi vlastně už nic jiného ani nezbývá..
.jpg)
Už asi měsíc si říkám, že prostě začnu znova, od nuly... že zítra na sobě zase začnu makat a jíst zdravě.. ale vůbec se mi to nedaří.. Ráno vstanu a mám dobrý pocit, že dneska už to zvládnu, dám si zdravou snídani, zdravý oběd, po kterým si chci zacvičit, ale pak dostanu strašnou chuť na něco sladkého... začne to nevinně vypadajícím cottage s kokosem nebo tvarohem oslazeným stévií, ale nějak to nastartuje moje chuťové buňky a to "zvířecí já" uvnitř mě a pak se vrhnu na ledničku (a v poslední době překvapivě i skříňku s dobrůtkami jako arašídové máslo, čokolády, oříšky, müsli tyčinky atd.) a zpucuju všechno, co je v dosahu! Nebo spíš to, čeho si nikdo nevšimne, když zmizí!
Tohle nejspíš zná každý, kdo si prochází/procházel ZP.. Ten pocit studu po tom, co sníte tolik jídla naráz, až je vám z toho na zvracení..I když při záchvatu žravosti nedokážu vůbec o ničem přemýšlet, je mi jedno, že jsem si tolik měsíců to všechno odříkala a dřela jsem a teď to během pár minut zahodím, tolik hodin pocení při cvičení, tolik promarněných dní... je mi to prostě jedno, myslím jen na jídlo a tu blaženost v puse... ale je zvláštní, že další věc, na kterou dokážu myslet je to, aby na to nikdo nepřišel...
Takže když do sebe nahážu 3 vaničky tvarohu, 2 cottage a tabulku čokolády (ano, vážně!), obaly si nasyslím k sobě do pokoje a pak, když si mě nikdo nevšímá je jdu vyhodit přímo do popelnice! Naštěstí (nebo spíš naneštěstí) se u nás nakupuje vždycky tak nějak do zásoby.. takže se v obchodě nahází do košíku hora cottage, hora tvarohů (to jsou moje nejčastější "hříchy") atd. a když toho pak máme plnou ledničku, nikdo si nevšimne, že ze dne na den zmizely hned 3 najednou!
Ani nevíte, jakou kuráž jsem potřebovala, abych vám to sem napsala... stydím se za sebe a za to jak se chovám. Jak jsem slabá a neustále se na něco vymlouvám, ale je pravda, že kdyby u mě nenastaly podmínky jako totální odtrženost od všech, co jsem měla ráda, osamělost, nuda a téměř žádné povinnosti, tak bych se do tohohle všeho asi nedostala...
Každopádně to nechci vzdát!...i když neříkám, že už jsem o tom několikrát neuvažovala!
Budu bojovat, dál a dál, dokud se tý mrchy nezbavím! :)
Už asi měsíc si říkám, že prostě začnu znova, od nuly... že zítra na sobě zase začnu makat a jíst zdravě.. ale vůbec se mi to nedaří.. Ráno vstanu a mám dobrý pocit, že dneska už to zvládnu, dám si zdravou snídani, zdravý oběd, po kterým si chci zacvičit, ale pak dostanu strašnou chuť na něco sladkého... začne to nevinně vypadajícím cottage s kokosem nebo tvarohem oslazeným stévií, ale nějak to nastartuje moje chuťové buňky a to "zvířecí já" uvnitř mě a pak se vrhnu na ledničku (a v poslední době překvapivě i skříňku s dobrůtkami jako arašídové máslo, čokolády, oříšky, müsli tyčinky atd.) a zpucuju všechno, co je v dosahu! Nebo spíš to, čeho si nikdo nevšimne, když zmizí!
Tohle nejspíš zná každý, kdo si prochází/procházel ZP.. Ten pocit studu po tom, co sníte tolik jídla naráz, až je vám z toho na zvracení..I když při záchvatu žravosti nedokážu vůbec o ničem přemýšlet, je mi jedno, že jsem si tolik měsíců to všechno odříkala a dřela jsem a teď to během pár minut zahodím, tolik hodin pocení při cvičení, tolik promarněných dní... je mi to prostě jedno, myslím jen na jídlo a tu blaženost v puse... ale je zvláštní, že další věc, na kterou dokážu myslet je to, aby na to nikdo nepřišel...
Takže když do sebe nahážu 3 vaničky tvarohu, 2 cottage a tabulku čokolády (ano, vážně!), obaly si nasyslím k sobě do pokoje a pak, když si mě nikdo nevšímá je jdu vyhodit přímo do popelnice! Naštěstí (nebo spíš naneštěstí) se u nás nakupuje vždycky tak nějak do zásoby.. takže se v obchodě nahází do košíku hora cottage, hora tvarohů (to jsou moje nejčastější "hříchy") atd. a když toho pak máme plnou ledničku, nikdo si nevšimne, že ze dne na den zmizely hned 3 najednou!
Ani nevíte, jakou kuráž jsem potřebovala, abych vám to sem napsala... stydím se za sebe a za to jak se chovám. Jak jsem slabá a neustále se na něco vymlouvám, ale je pravda, že kdyby u mě nenastaly podmínky jako totální odtrženost od všech, co jsem měla ráda, osamělost, nuda a téměř žádné povinnosti, tak bych se do tohohle všeho asi nedostala...
Každopádně to nechci vzdát!...i když neříkám, že už jsem o tom několikrát neuvažovala!
Budu bojovat, dál a dál, dokud se tý mrchy nezbavím! :)
PS: Pro ty, kteří na mě a můj blog narazili poprvé jsem stručně shrnula svojí "story" v tomhle článku.
Ale čte :) jen musíš počkat až si lidi zvyknou na změnu a naučí se chodit sem, to chvíli trvá, určitě piš dál :) Koukala jsem na ten první článek a na fotky postavy, přijde mi, že se skoro nemění, vypadáš pořád stejně dobře, jsi štíhlá a hubnout určitě nepotřebuješ! spíš bych vážně nepodceňovala myšlení s jakým k tomu přistupuješ, zavání to poruchou příjmu potravy, což se určitě týká i záchvatovitého přejídání (taky s ním mám své zkušenosti), které přijde, když si dlouhodobě odpíráš látky, které tělo potřebuje (hlavně cukry) dávej na sebe pozor ;) jinak ve zdravém životním stylu určitě pokračuj, ale rozumně, přeju ti hodně štěstí :)
OdpovědětVymazat